Historie souboru

Psál se školní rok 1957-58 a na otrokovickém gymnáziu se poprvé sešla skupina dvanácti studentů, nadšených čtenářů a milovníků poezie, aby se svou češtinářkou Věrou Kramářovou - čerstvou absolventkou Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci - objevovali nové, nevyšlapané cestičky do labyrintu literatury; a protože je na desítkách společných schůzek nad básnickými texty skutečně našli, chtěli je učinit přístupnými a současně atraktivními také pro své přátele i pro širokou veřejnost. Tak se zrodil recitační kolektiv, později nazvaný VARIACE, který svými literárními večery vytvořil pozoruhodnou tradici, dodnes významně profilující (samozřejmě vedle řady jiných faktorů) charakter této školy.

 

První večery tematicky pojaté jako průřezy různými oblastmi české poezie (např. satirické či milostné), byly doplňovány literárně historickými okénky, postupně se však víc a víc akcentovalo pouze nezastupitelné slovo básníkovo; v době, která s sebou přinesla oblibu divadel malých forem, se také z recitačního kolektivu stalo divadlo poezie, které stale zřetelněji tíhlo k syntetickému využití také složky hudební, pohybové a výtvarné. V šedesátých letech se soubor věnoval širokému spektru současné české poezie od Seiferta a Holana přes Aškenazyho, Mikuláška a Skácela až po Holuba, Šiktance a Šotolu, neopomíjel však ani tzv. klasický repertoár (Šrákem, Wolker, Nezval aj.). Studentskému publiku se obzvlᡚt blízkými staly pořady prezentující první literární pokusy jejich vrstevníků - středoškoláků z celé Moravy, úspěšných účastníků různých literárních soutěží. Nemenší oblibě se těšily Zpěvy staré Číny, americký básník L. Hughes nebo moderní poezie francouzská.

 

V letech 1972-1979 stanula v čele VARIACÍ někdejší žákyně Věry Kramářové a pak její kolegyně-češtinářka Taťána Mynářová, která dokázala, že VARIACE jsou hodny svého jména, a nalezla další obměny při formování složitého přediztahů mezi básníkem, interpretem a posluchačem - ať už za téma svých "variací" zvolila Horníčkovy Listy z Prevence či verše Jiřího Suchého. Její nejvlastnější doménou se staly osobité inscenace lidové poezie, realizované ve spolupráci s cimbálovou muzikou Pláňava a jejím primášem Michalem Mynářem. Mimořádným počinem se stala jejich folklorní trilogie zahájena v r.1977 pořadem "Zahrajte ně, husličky".

Léta 1980-1986 byla obdobím, kdy se obě dosavadní vedoucí ve vedení souboru střídaly; třebaže základem jejich inscenací byly texty převážně poetické, přece se v nich ve stále větší míře uplatňovaly prvky divadelních koláží (vyjádřeno to bylo i v obměně názvu souboru, který tehdy zněl" Poetické divadlo VARIACE"). Projevilo se jak v pořadech sestavených a režírovaných Taťánou Mynářovou (např. "O Jankovi zbojníkovi" - 1982, "Jarmareční historie" - 1986), tak Věrou Kramářovou(např. "Písničky, žerty a hříčky cechu žákoveského" - 1981, "Poslední zvonění" - 1985, "Máchovské variace" - 1986, s využitím Máchových textů také ve francouzštině, angličtině, němčině a ruštině v podání kolegů- jazykářů).

 

Závěrečnou etapou Věry Kramářové v čele VARIACÍ (až do jejího odchodu do důchodu (byla léta 1986-1991, která byla charakterizována vpádem cizojazyčného prvku do repertoáru souboru, neboť všechny písně doprovázející tehdejší inscenace poezie různých národů, byly zpívány v originále; legendárními se staly zejména "Zpěvy sladké Francie" (1988), při jejichž premiéře vystupovaly dvě generace, které už prošly VARIACEMI: rodiče- přesněji řečeno matky - a jejich synové a dcery; dobří holubi se vracejí. Značnou pozornost upoutali také oučasní američtí písničkáři P. Simon, L. Cohenm J. Mitchellová aj. v "Mostu přes rozbouřené vody" (1989) stejně jako americká lidová kovbojská poezie v  pořadu "Chlapík z údolí a plání", pojednaná jako hravá Wild West Show (1990). Naštěstí mezi našimi gymnazisty bylo vždycky dost nejen dobrých recitátorů a herců, ale také skvělých muzikantů, zpěváků i talentovaných tanečních choreografek, a ti všichni v počtu více než hojném (při 50 lidech bývál vyhlašován "stop-stav" přijímání nových členů) se s chutí pouštěli do těchto po všech stránkách náročných projektů. Francouzština a angličtina byly doplněny také ruštinou v pořadech vysoko oceňovaných v Puškinově památníku - poté, co se tato soutěž začala zbavovat svého někdejšího tradicionalismu a zkostnatělosti (absolutní vítězství v celostátním kole v Praze za dramatizaci satiricky útočné povídky Michaila Zadornova "Vděčnost", 1989). Kromě toho tleskali VARIACÍM účastníci celostátních přehlídek ve Znojmě, Kladně, Nitře i na Poetickém jarmarku Wolkerova Prostějova a další tisíce diváků v celém zlínském okrese, v Brně, Topolčanech- a ovšemže v domovských Otrokovicích, kde byl soubor kromě stovek jiných vystoupení také pravidelným účastníkem festivalů gymnaziálních souborů.

 

Věra Kramářová se rozloučila s VARIACEMI v r. 1991 montáží próz Karla Čapka a španělské poezie pod názvem "Výlet do Španěl"; a opět se tančilo ve stylizovaných španělských krojích vlastní výroby a zpívalo - ovšemže španělsky  (výslovnost byla konzultována); zakladatelka souboru předala štafetu - s nostalgickým povzdechem "bylo to krásné a nebylo toho dost!" - opět Taťáně Mynářové, která za ní úspěšně navázala v r. 1992 leporelem z jidiš poezie a próhy "Vítejte v městečku >L<" a pořadem "Rytmus věčného hledání - jam session s Václavem Hrabětěm" (1993). A VARIACE fungovaly dál i poté, co také ona ukončila své učitelování na otrokovickém gymnáziu.Ale to už je zase jiná historie; je úžasné (a na středních školách velmi ojedinělé), že se vždy najdou lidé - jak mezi kantory tak studenty, kteří v ní stále chtějí pokračovat, po svém jí rozvítej obměňovat, vytvářet další variace na téma poezie, divadlo umění a přitom nacházet báječné, často celoživotní přátelství. Co je vede k tomu, aby po desítkách zkoušek a přestálého premierového i reprízového rozechvění se vždy znovu vrhali na nový text a dávali se všanc novým divákům? Jak kdysi řekla Taťána Mynářová: "Společný zájem - až se chce nedýchat."

 

A proto -  AD MULTOS ANNOS, milí přátelé z VARIACÍ!

 

Ráda zavzpomínala jejich zakladatelka Věra Kramářová v dubnu 2014.

 

Poté byla činnosti souboru přerušena a byla obnovena až po roce 2000. V roce 2006 soubor převzala Jana Formánková a od té doby se souboru jenom daří a všichni si pochvalují jeho činnost. Soubor měl 18 členů v tomhle roce a jako první hru předvedl Z lásky k Haroldovi na festivalu gymnázií. Pod vedením paní Formánkové soubor Variace také začál každoročně hrát pohádky po Otrokovických školkách a navštívil také školku v Kvasicích. Sbor měl i tu čest vystupovat na zámku v Napajedlích.

 

Kontakt

GO Variace
tř. Spojenců 907
765 13
Otrokovice
www.gyotr.cz

577 925 054

© Martin Řehořík 2014, © Gabriela Kolářová 2017

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode